Co je pro mě doprovázení a kde ve svém životě mám možnost ho zakoušet?

Začala bych ráda básní, která pro mě osobně hodně znamená. Když jsem ji slyšela poprvé, nepřipadala mi nijak extra zajímavá, ale asi po dvou letech se ke mně dostala znovu jinou cestou, a to už velmi silně zaklepala na dveře mého nitra a já jsem měla konečně možnost pochopit její hloubku, a především její nekonečný rozměr. Pověsila jsem si ji na ledničku, protože jsem ji chtěla mít co nejvíce na očích, abych mohla co nejčastěji ji praktikovat ve všedním životě. Stala se mi dobrým učitelem a pomocníkem.

Domnívám se, že doprovázení jde ruku v ruce s touto básní. Dává nám velkou příležitost a výzvu brát život takový, jaký je. Neklást žádné otázky, na které je potom potřeba najít odpovědi. Dovolit si vlastní autentičnost a vychutnat si přítomnost takovou, jaká je. Pro mě je to velká výzva a já mám výzvy ráda.

Snažím se už delší čas touto cestou jít a v každodenních dnech doprovázení zkoušet praktikovat. Někdy je to nesmírně těžké, protože program v hlavě, který léta jel automaticky a beze mě rozhodoval, najednou musím stopnout a uvědomit si, kde to jsem, s kým tu jsem, co se mi to vlastně děje…jak na to reaguje moje tělo, co opravdu cítím, a ne co bych měla cítit a další kupa otázek, která mi proběhne hlavou… Ale díky těmto otázkám jsem schopna vstoupit do vědomí a být oné situaci přítomna, a ne jet pouze na „autopilota“.

Cítím velkou vděčnost nejen za to, že jsem si tohle mohla uvědomit, ale taky za to, že mi život dává dostatek příležitostí, abych se v tom mohla zdokonalovat. A když se to daří, tak neuvěřitelnou rychlostí „dominového efektu“ se tato odvaha lásky, brát věci, tak jak jsou, šíří a proměňuje všechno kolem nás.

Kde mám příležitost doprovázení zažívat?

Mám hlubokou zkušenost, kdy jsem se vědomě cítila opravdu doprovázena, a to svojí psychoterapeutkou, kterou jsem přišla poprosit o pomoc, protože jsem neuměla a nevěděla, jak žít. Jednalo se o nezapomenutelnou část mého života, která ve mně nechala hluboký otisk. Jinak si také uvědomuji, že v určitých okamžicích mě doprovodili moji blízcí, ať už rodiče, sourozenci, nejlepší kamarádka, manžel nebo děti…A v neposlední řadě cítím silně Boží doprovázení, bez kterého si svůj život neumím představit.

A kde vnímám příležitost doprovázet?

Z mého pohledu mi život dává spoustu příležitostí, akorát ne vždy je dokáži postřehnout a využít. Myslím si, že pokud to dovolíme, může se doprovázení stát běžnou součástí všedního života a dělat z něj právě život nevšední. Nemusí se vůbec jednat o velké a nijak časově náročné procesy, ale dle mého názoru kouzlo právě spočívá v uvědomění si a zaznamenání těchto mnohdy drobných chvil, které nás volají k opravdovosti a přijetí situace takové, jaká je. Určitě občas kousek cesty doprovodím svého muže, své děti nebo svého otce anebo některé ze svých přátel, když o to stojí. Každý den dostávám znovu výzvu – nesoudit, nehodnotit, nehledat viníka, neradit…jen naslouchat a najít v sobě odvahu k lásce, která dokáže přijmout konkrétního člověka a aktuální situaci. Na spasení tady přišel někdo jiný…Doprovázení mě učí odvaze, lásce, která neklade podmínky a pokoře, přijímat věci a lidi, tak jak jsou.

Zkrátka mi připadá, že každému občas přijde vhod, když se najde někdo, kdo by jej mohl kousek na té cestě života doprovodit a ani nemusí v tu chvíli vědět, že se jedná o doprovázení…